Povaha plemene

Labradorský retrívr je u nás v posledních letech velice populární. Mezi jeho přednosti patří milá a neagresivní povaha, hravost, skvělý čich a láska k vodě. To z něj dělá skvělého psa s širokým využitím. Labrador není jen hezké plemeno vhodné na zahradu. Je to skvělý stopař, hledá drogy, bývá skvělý vodní záchranář, ale i oblíbený vodicí pes. Lablador má mírumilovnou povahu, je  přátelský a společenský. Tento pes miluje rodinu a nerad bývá sám. Pak má čas a chuť „zlobit". Vyhledává lidi i zvířata a zapojuje je do hry.

Popis Labradorského retrívra

Základní péče o psa

Labradorský retrívr nevyžaduje složitou úpravu srsti. Doporučuje se srst pročesat alespoň jednou týdně. K odstranění nečistot obvykle stačí jemný kartáč a mokrý hadr. Labrador je aktivní plemeno, k udržení dobré psychické i fyzické kondice a zdraví je ale potřeba psa zaměstnat. Má rád delší procházky, rád se učí něco nového a na některé kynologické disciplíny má doslova talent. Snad kromě obrany, která mu vzhledem k jeho povaze nedělá dobře. Je nezbytně nutné, aby měl labrador většinu dne společnost, samota ho stresuje. labradorský retrívr potřebuje k uchovnění úspěšně absolvovat pracovní zkoušku. Pozor na některé choroby, jako dysplasie kloubu. Mezi těmito psy se objevuje i epilepsie a alergie. Při výběru štěňátka proto obzvlášť pozor! Labradorský retrívr potřebuje dostatek místa na běhání, proto zavřít ho do bytu je pro něj nevhodné.Může zpohodlnět a dost změnit povahu.

Historie plemene labrador

Labrador je pes, který miluje vodu. To proto, že jde o původně rybářské plemeno. Labradorský retrívr koncem 18. stol. pomáhal tahat rybářům sítě z vody. Černému psu se říkalo novofundlandský pes, stejně jako jeho těžšímu a chlupatějšímu příbuznému. Později byla tato dvě plemena odlišena. Žlutý labrador se objevuje až na konci 19. stol. K nám se toto nádherné plemeno dostalo až roku 1971. Zde se od retrívra očekávala jiná povaha. Labrador je milý a neagresivní pes. Neznalost způsobila nepříznivý vývoj labradora u nás. Dnes už plemeno odpovídá mezinárodnímu standardu.

Povaha plemene

Zlatý retrívr je přátelský, mírný, přítulný, důvěřivý, v neposlední řadě poslušný. Je inteligentní a má vrozené vlohy pro plnění různých úkolů. Má schopnost získat si srdce lidí, velice trpělivý je k dětem.

Popis zlatého retrívra

 Má souměrnou a vyváženou stavbu těla. Hlava a lebka je vyvážená. Stop je výrazný. Morda je silná, široká a hluboká, nos černý. Oči má tmavohnědé, posazené široko od sebe s tmavými očními linkami. uši má středně velké, posazené zhruba v úrovni očí. Celkově vyvážené je jeho tělo, silná bedra, hluboký hrudník s dlouhými klenutými žebry, linie hřbetu je rovná. Zlatý retrívr má ocas posazený na úrovni zádi, dlouhý je zhruba k patám, konec ocasu se netočí. Tlapky zlatého retrívra jsou okrouhlé, připomínají tlapky kočičí. Přední končetiny rovné a kolmo postavené. Zadní končetiny jsou silné, svalnaté, se správnou délkou holeně a dobře vyvinutým kyčelním kloubem. Chůze je lehká, elegantní s dlouhými kroky. Výška psa je v kohoutku 56-61 cm, fena 51-56 cm. Pes váží 26-36 kg. Srst je voděodolná, zvlněná. Odstín srsti zlatý nebo krémový v jakémkoliv odstínu, nikoliv však mahagonový. Povoleno je několik bílých chloupků na hrudi. Průměrná délka života zlatého retrívra je 13 - 15 let.

Základní péče o psa

 Nepotřebuje žádnou mimořádnou péči. Chovatel musí zajistit psovi dostatek volného pohybu. Protože tento pes miluje vodu (neopomíjejme, že byl původně vyšlechtěn jako přinašeč vodního ptactva a aportér zvěře), měl by chovatel dbát na jeho základní potřebu a jeho vášeň uspokojit. Pravidelnou péči potřebuje srst zlatého retrívra, kterou by měl chovatel minimálně 2x týdně kartáčovat, aby vyčesal odumřelé a ulomené chlupy. Nejprve však rukou odstraníme hrubé nečistoty, potom kartáčem se zakulacenými hroty nebo kartáčem z pravých štětin kartáčujeme. Kartáčujte směrem od hlavy po hřbet a na boky. Postupujte po směru srsti a proti němu. Prapory na předních končetinách vykartáčujte po směru růstu. Nakonec vykartáčujte ocas. Občas je potřeba zastřihávat srst mezi prsty na tlapkách. Zlatý retrívr potřebuje také pravidelně kontrolovat a čistit oči a ušní boltce. Pravidelně je též nutné kontrolovat chrup. Příliš dlouhé drápy je třeba zkrátit.

Historie plemene Zlatý retrívr

Zlatý retrívr byl vyšlechtěn kolem 19. století v Anglii především jako donašeč vodních ptáků. Šlechtěním se postupně vyvíjel pro různé účely, zejména jako hlídač a vodící pes. Velkou mírou je též určen pro život v rodinách a výstavy.

Povaha plemene

Dobrman je proslulý svou inteligencí a výbornými schopnostmi hlídače. Je silný, bystrý, útočný, vyniká ostražitostí. Velmi důležitá je důsledná výchova dobrmana od ranného dětství. Je skvělý ochranář, ale dokáže být i rodinným psem, protože má přátelskou povahu. Často má problémy snést se s jinými psy.

Popis dobrmana

V kohoutku měří fena dobrmana 63-68 cm, pes 68-72 cm. Jeho hmotnost dosahuje v průměru kolem 40 kg. Má krátkou a hladkou srst. Zbarvení je černé nebo hnědé s rezavými místy pod očima, na nose, na nohou a také pod ocasem. Má mohutnou a svalnatou hruď, elegantní a pružnou postavu. Hrdé držení těla podtrhuje jeho osobnost.

Je velice podobný plemenu německý pinč, který je takřka totožný, co se zbarvení a postavy týče. Podstatným rozdílem však je jeho o 20 cm menší výška.

Základní péče o psa

Krátká srst dobrmana nevyžaduje žádnou speciální péči. Dobrman je však náchylný na chlad, a proto je důležité držet jej v teple. Není vhodný k celoročnímu pobytu na zahradě.

Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu. Dožívá se v průměru 12-ti let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou.

Historie plemene dobrman

Odhaduje se, že dobrman existuje něco málo přes sto let. Historie tohoto plemene se datuje k roku 1870, kdy křížením různých plemen Louis Dobermann, výběrčí daní z Německa, žijících v letech 1834 - 1894, vytvořil novou rasu hlídacího psa, kterou potřeboval k výkonu svého zaměstnání. Použil místní plemena honáckých psů, ale není přesně známé která. A jak výběrčí daní přišel na svou zálibu ve šlechtění psích plemen? Měl zákonné právo odchytávat všechny volně pobíhající psy ve městě Anolda, ve kterém žil a potřeboval dobrého hlídacího psa.

Německými kynology pak bylo plemeno uznáno roku 1900 a dostalo název po svém šlechtiteli. Dobrman je doposud jediný v Německu vyšlechtěný pes. 

Po roce 1900 se dobrman rychle rozšířil i do dalších koutů světa. Během první světové války dobrmani sloužili jako hlídači a strážní psi. Byli využívání k lovu (především škodné zvěře) i pro účely policie. Dnes je rozšířený po celém světě a patří i mezi běžně chovaná plemena v České republice.

Povaha plemene

Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenlivý a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.

Popis border kolie

Jedná se o středně velké plemeno, jehož tělesné proporce leží ideálně vprostřed mezi těžkou a lehkou tělesnou stavbou. Tvar těla má obdélníkový formát. Srst border kolie může být krátká, nebo delší, přičemž psi s delší srstí výrazně převažují. Oba typy osrstění ale mají jak, svrchní krycí srst, tak spodní, hustou podsadu. Barevné variety border kolie jsou velice rozličné, přípustné jsou v podstatě všechny barvy, nikdy by však nemělo výrazně převládat bílé osrstění.

Kohoutková výška psů je v ideálním případě nejméně 53 cm, feny jsou nižší, ale jejich minimální výška není striktně stanovena. Tělo má být atleticky stavěné, obdélníkového až čtvercového tvaru. Hřbet se směrem k ocasu mírně svažuje. Nohy jsou šikmo zaúhlené, svalnaté, ale nemají těžké kosti. Ocas border kolie by měl být dlouhý nejméně k hlezennímu kloubu a je nošen zásadně směrem dolů. Hlava je proporčně úměrná tělu, s širokou lebkou a výrazně se zužujícím čenichem. Oči border kolie jsou oválné, dalece posazené a tmavé, výjimečně modré. Uši jsou střední velikosti vztyčené, nebo polovztyčené. Celkový dojem je harmonický díky vyváženým proporcím.

Základní péče o psa

Péče o srst border kolie není nijak zvlášť náročná, jednotýdenní kartáčování plně postačí. Protože však byl tento pes vyšlechtěn pro náročné ovčácké povinnosti, kterým se dnes již vždy nevěnuje, potřebuje nejen dostatek pohybu, ale také skutečného zaměstnání. Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí i podřídí - patří k nejchytřejším psům vůbec.

Tento pes je živý, pozorný, obratný a vytrvalý a tudíž ke svému zdravému vývoji a spokojenému životu potřebuje každodenní pracovní náplň. Border kolie je prací v dobrém slova smyslu doslova posedlá. Pokud ji ale nemůžete svěřit její původní „zaměstnání" - tedy nahánění dobytka, je naprosto nezbytné postarat se o jinou náplň dne. Potřebuje pána, který se jí bude intenzivně věnovat např. při výcviku a učení agility, fresbee, flyballu apod. Border kolie se bez možnosti uplatnění stává nejprve smutným, později nervózním až agresivním psem, což mu však nelze klást za vinu. Z těchto důvodů by se majitelem border kolie měl stát pouze ten, kdo je ochoten věnovat práci a zábavě s border kolií maximum času. Toto plemeno rovněž není vhodné pro nerozhodné a nejisté jedince.

Historie plemene border kolie

První počátky tohoto plemene se datují zhruba do doby před 150 lety, kdy došlo na britsko - skotském pomezí (border - hranice) ke zcela úmyslnému křížení nejrůznějších typů ovčáků s cílem získat psa skvělých ovčáckých vlastností. I když se tato idea vrchovatě naplnila, plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce 1976.

Povaha plemene

Jorkšírský teriér je velmi oddán svému pánu, k cizím lidem je většinou nedůvěřivý. Je velmi živý a temperamentní, zvědavý, bystrý, ostražitý, samostatný a tvrdohlavý. Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný pes. Rád se učí a hraje si, je velmi inteligentní a přizpůsobivý. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Někteří jedinci však mohou být bázliví, to svědčí o nedůsledné výchově, kterou i takto malý pes potřebuje. Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.

Jorkšír je ideálním společníkem, delší čas bez vás ho dělá nešťastným.

Popis jorkšírského teriéra

Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg.

Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Oči jsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledící vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný.

Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty a u pánevních končetin nad hlezna.

Výběr

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka - její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná. (Fontanela - mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.

Pes i fena s průkazem původu (PP) se musí zúčastnit bonitace, v opačném případě budou jejich štěňata bez PP. Bonitace se smí zúčastnit jen psi a feny, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. (Bonitace je podrobný popis zvířete z hlediska jeho exteriéru a povahy, psa posuzuje rozhodčí - specialista pro plemeno. Bonitaci lze absolvovat pouze 1x za život psa, rozhodnutí o chovnosti je konečné.)

Historie plemene jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat.

Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů - Huddersfield Ben, který žil v letech 1865-1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.