Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsme oblíbenci

11. 5. 2011

Německý ovčák

(Vlčák, Deutscher Schaferhund, German Shepherd Dog)

  

Povaha plemene

Německý ovčák je velice inteligentní a učenlivý pes. Je také velice odvážný a sebevědomý. Je to skvělý hlídač a ochránce. Hlídač je německý ovčak hlavně proto, protože hlasitě a rád štěká. Což může být i jeho nevýhoda. Má vlohy pro jakýkoli výcvik. Může sloužit u záchranky, policie i dokonce u hasičů. Německý ovčák je velmi oddaný a věrný pes,  je proto také vhodný jako opora pro slepce. Známá je také jeho vytrvalost. Tito psi rádi pracují pro svého pána a stále vyžadují nějakou činnost. Je to pes vhodný i do rodiny. Jestliže je německý ovčák dobře vychován, vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Ovšem k neznámým návštěvníkům je nedůvěřivý! Od přírody je tento pes vázán na své teritorium, takže nemá tendenci utíkat. Když uvidíte takového psa za plotem NIKDY NEDÁVAT RUCE K PLOTU!!! Hrozí tak pokusání. Německý ovčák si chrání svoje teritorium, jako každý pes, ale ovčák je na to moc háklivý.

 

Popis německého ovčáka

Německý ovčák je silný a statný pes. Je to pes střední velikosti. Psi jsou znatelně mohutnější než feny. Jeho hlava by měla odpovídat velikosti jeho těla. Nos by měl být celý černý, čenich silný. Oči má ve tvaru mandle a mají tmavou barvu. Uši má vzpřímené, sbíhající se do špičky. Hřbet má německý ovčák pevný a svalnatý. Ocas má dlouhý, silný a značně osrstěný. Srst ovčáka je dvouvrstvá a vyskytuje se ve variantách: s krátkou tvrdou srstí, s dlouhou tvrdou srstí a dlouhosrstý. Srst může být černá, šedá či rezavá jednobarevná nebo černá s šedými či žlutými odznaky, ale i šedá se žlutými odznaky. 

Velikost feny v kohoutku se pohybuje v rozmezí 56 - 61 cm a u psů 61 - 66 cm. Váha u feny je v rozmezí 22 - 30 kg a u psů je to 30 - 40 kg. Dožívají se věku 12 - 13 let. 

Základní péče o psa

Srst německého ovčáka nevyžaduje přílišnou péči. Srst by se měla kartáčovat. Velice důležité je udržovat čistotu uší. Tento pes stále vyžaduje pohyb, který mu musíme v dostatečné míře poskytnout. Ideální pro jeho kondici jsou dlouhé procházky nebo nějaké zaměstnání, kde se bude realizovat jeho chuť do práce. Při moc rychlém vývinu se stává, že se jim pomalu tvrdnou kosti a může vzniknout křivice.Německý ovčák se proto musí vhodně krmit a nesmí se přetěžovat.

 

Jak už bylo zmíněno, německý ovčák je velice učenlivý pes a dá se dobře vycvičit. Nicméně výcvik musí být důsledný již od raného věku. Je potřeba mu věnovat opravdu dostatek času. Hodně pracujte se svým hlasem. V období sedmého až čtrnáctého týdne života probíhá u štěněte důležitá fáze vývoje, ve které je velmi citlivý na okolní prostředí. V této fázi bychom ho měli naučit, aby neměl strach z cizích lidí a zvířat, což se poté kladně odrazí v jeho budoucích letech. Německý ovčák je znám svou schopností plně poslouchat svého pána. Má vlohy se plně podřídit rozkazům a povelům, ale k těmto dovednostem ho musíme postupně dovést cestou učení, nikoli bitím. Při užití násilí se pes stane bázlivým až nebezpečným svému okolí.

 

Historie plemene německý ovčák

Toto plemeno se vyvinulo na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů. Název napovídá, že jeho hlavním úkolem bylo hlídání stád ovcí a dobytka. Z důvodu přísného výběru se hlavními vlastnostmi těchto psů staly pracovitost, poslušnost a odvaha. Také byl používán za I. světové války v německé armádě. Posléze byl Německý ovčák dovezen také do USA a Velké Británie. V mnoha zemích se dnes chová jako všestranný pes.

 

 

 

 

 

 

 

FCI
 honáčtí psi a ovčáci 

 

Využití
Služební plemena
Velikost
Velká plemena
Původ plemene
Německo
Výška v kohoutku
56 - 66 cm
Hmotnost v dospělosti
22 - 40 kg
Věk
12 - 13 let
Délka srsti
střední
Péče o srst
pravidelná
Vztah k dětem
dobrý
Vztah k ost. zvířatum
dobrý
Náročnost na výchovu
náročný
Náročnost na pohyb
náročný
Vhodné prostředí
předměstí, venkov
Využití psa
společník, služební
Časová náročnost
ano

imagescanpv2hd.jpg

 

 

 

 

 

 

 

images.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Labradorský retrívr

(labrador, Labrador retriever)

 

 

Povaha plemene

 

 

Labradorský retrívr je u nás v posledních letech velice populární. Mezi jeho přednosti patří milá a neagresivní povaha, hravost, skvělý čich a láska k vodě. To z něj dělá skvělého psa s širokým využitím. Labrador není jen hezké plemeno vhodné na zahradu. Je to skvělý stopař, hledá drogy, bývá skvělý vodní záchranář, ale i oblíbený vodicí pes. Lablador má mírumilovnou povahu, je  přátelský a společenský. Tento pes miluje rodinu a nerad bývá sám. Pak má čas a chuť „zlobit". Vyhledává lidi i zvířata a zapojuje je do hry.

 

Popis Labradorského retrívra

 

Fenka labradorského retrívra je vysoká 54 až 56 cm, pes měří 56 až 57 cm. Průměrně váží asi 25 až 34 kg. Hmotnost není dána standardem, avšak mnoho těchto psů sužuje problém s nadváhou. Mají totiž obrovský apetit , jsou vděční strávníci, ale rychle se kulatí a leniví. Obezita u psa je závažný problém. Labradorský retrívr je silný, mohutný pes chovaný ve třech barevných variantách - žlutý, černý a čokoládový. Čokoládová barva je u nás ještě stále poměrně vzácná. Všechny varianty mají hnědé oči. Uši jsou svislé. Srst labradora je krátká, lesklá, jemně zvlněná, hustá a poměrně tvrdá. Velice hustá podsada dobře chrání psa před nepříznivým počasím.

 

  

Základní péče o psa

Labradorský retrívr nevyžaduje složitou úpravu srsti. Doporučuje se srst pročesat alespoň jednou týdně. K odstranění nečistot obvykle stačí jemný kartáč a mokrý hadr. Labrador je aktivní plemeno, k udržení dobré psychické i fyzické kondice a zdraví je ale potřeba psa zaměstnat. Má rád delší procházky, rád se učí něco nového a na některé kynologické disciplíny má doslova talent. Snad kromě obrany, která mu vzhledem k jeho povaze nedělá dobře. Je nezbytně nutné, aby měl labrador většinu dne společnost, samota ho stresuje. labradorský retrívr potřebuje k uchovnění úspěšně absolvovat pracovní zkoušku. Pozor na některé choroby, jako dysplasie kloubu. Mezi těmito psy se objevuje i epilepsie a alergie. Při výběru štěňátka proto obzvlášť pozor! Labradorský retrívr potřebuje dostatek místa na běhání, proto zavřít ho do bytu je pro něj nevhodné.Může zpohodlnět a dost změnit povahu.

 

Historie plemene labrador

Labrador je pes, který miluje vodu. To proto, že jde o původně rybářské plemeno. Labradorský retrívr koncem 18. stol. pomáhal tahat rybářům sítě z vody. Černému psu se říkalo novofundlandský pes, stejně jako jeho těžšímu a chlupatějšímu příbuznému. Později byla tato dvě plemena odlišena. Žlutý labrador se objevuje až na konci 19. stol. K nám se toto nádherné plemeno dostalo až roku 1971. Zde se od retrívra očekávala jiná povaha. Labrador je milý a neagresivní pes. Neznalost způsobila nepříznivý vývoj labradora u nás. Dnes už plemeno odpovídá mezinárodnímu standardu.

 

FCI
Retrívři a vodní psi            imagescag37bfg.jpg
Využití
Lovecká plemena
Velikost
Velká plemena
Původ plemene
Kanada
Výška v kohoutku
54 - 57 cm
Hmotnost v dospělosti
25 - 34
Věk
12 - 14 let
Délka srsti                                                              
krátká
Péče o srst
pravidelná
Vztah k dětemimagescae35mfk.jpg
velmi dobrý
Vztah k ost. zvířatum
velmi dobrý
Náročnost na výchovu
nenáročný
Náročnost na pohyb
náročný
Vhodné prostředí
jakékoliv
Využití psa
společník
Časová náročnost
půl dne

 

Všestranný, inteligentní, nekonfliktní a přátelský pes je oblíbený nejen jako rodinný společník. Někteří labradoři zachraňují životy, jiní se stávají nedocenitelnými společníky lidí s těžkým handicapem a to stále ještě není vše, v čem toto sympatické plemeno vyniká.

 
 

Zlatý retrívr

(Golden Retriever)

 

 

Povaha plemene

Zlatý retrívr je přátelský, mírný, přítulný, důvěřivý, v neposlední řadě poslušný. Je inteligentní a má vrozené vlohy pro plnění různých úkolů. Má schopnost získat si srdce lidí, velice trpělivý je k dětem.

 

 

Popis zlatého retrívra

 Má souměrnou a vyváženou stavbu těla. Hlava a lebka je vyvážená. Stop je výrazný. Morda je silná, široká a hluboká, nos černý. Oči má tmavohnědé, posazené široko od sebe s tmavými očními linkami. uši má středně velké, posazené zhruba v úrovni očí. Celkově vyvážené je jeho tělo, silná bedra, hluboký hrudník s dlouhými klenutými žebry, linie hřbetu je rovná. Zlatý retrívr má ocas posazený na úrovni zádi, dlouhý je zhruba k patám, konec ocasu se netočí. Tlapky zlatého retrívra jsou okrouhlé, připomínají tlapky kočičí. Přední končetiny rovné a kolmo postavené. Zadní končetiny jsou silné, svalnaté, se správnou délkou holeně a dobře vyvinutým kyčelním kloubem. Chůze je lehká, elegantní s dlouhými kroky. Výška psa je v kohoutku 56-61 cm, fena 51-56 cm. Pes váží 26-36 kg. Srst je voděodolná, zvlněná. Odstín srsti zlatý nebo krémový v jakémkoliv odstínu, nikoliv však mahagonový. Povoleno je několik bílých chloupků na hrudi. Průměrná délka života zlatého retrívra je 13 - 15 let.


 

Základní péče o psa

 Nepotřebuje žádnou mimořádnou péči. Chovatel musí zajistit psovi dostatek volného pohybu. Protože tento pes miluje vodu (neopomíjejme, že byl původně vyšlechtěn jako přinašeč vodního ptactva a aportér zvěře), měl by chovatel dbát na jeho základní potřebu a jeho vášeň uspokojit. Pravidelnou péči potřebuje srst zlatého retrívra, kterou by měl chovatel minimálně 2x týdně kartáčovat, aby vyčesal odumřelé a ulomené chlupy. Nejprve však rukou odstraníme hrubé nečistoty, potom kartáčem se zakulacenými hroty nebo kartáčem z pravých štětin kartáčujeme. Kartáčujte směrem od hlavy po hřbet a na boky. Postupujte po směru srsti a proti němu. Prapory na předních končetinách vykartáčujte po směru růstu. Nakonec vykartáčujte ocas. Občas je potřeba zastřihávat srst mezi prsty na tlapkách. Zlatý retrívr potřebuje také pravidelně kontrolovat a čistit oči a ušní boltce. Pravidelně je též nutné kontrolovat chrup. Příliš dlouhé drápy je třeba zkrátit.

 

Historie plemene Zlatý retrívr

Zlatý retrívr byl vyšlechtěn kolem 19. století v Anglii především jako donašeč vodních ptáků. Šlechtěním se postupně vyvíjel pro různé účely, zejména jako hlídač a vodící pes. Velkou mírou je též určen pro život v rodinách a výstavy.

 

FCI
vodní psi a retrvíři 

 

Využití
Lovecká plemena
Velikost
Velká plemena         imagescawk5m50.jpg
Původ plemene
Anglie
Výška v kohoutku
51 - 61 cm
Hmotnost v dospělosti
36 Kg
Věk
13 - 15 let
Délka srsti
střední
Péče o srst
nepravidelná                                imagescaj6jxq7.jpg
Vztah k dětem
velmi dobrý
Vztah k ost. zvířatum
velmi dobrý
Náročnost na výchovu
nenáročný
Náročnost na pohyb
náročný
Vhodné prostředí
jakékoliv
Využití psa
společník, lovecký
Časová náročnost
půl dne

 

 

 

 

Dobrman

Povaha plemene

Dobrman je proslulý svou inteligencí a výbornými schopnostmi hlídače. Je silný, bystrý, útočný, vyniká ostražitostí. Velmi důležitá je důsledná výchova dobrmana od ranného dětství. Je skvělý ochranář, ale dokáže být i rodinným psem, protože má přátelskou povahu. Často má problémy snést se s jinými psy.

Popis dobrmana

V kohoutku měří fena dobrmana 63-68 cm, pes 68-72 cm. Jeho hmotnost dosahuje v průměru kolem 40 kg. Má krátkou a hladkou srst. Zbarvení je černé nebo hnědé s rezavými místy pod očima, na nose, na nohou a také pod ocasem. Má mohutnou a svalnatou hruď, elegantní a pružnou postavu. Hrdé držení těla podtrhuje jeho osobnost.

Je velice podobný plemenu německý pinč, který je takřka totožný, co se zbarvení a postavy týče. Podstatným rozdílem však je jeho o 20 cm menší výška.

 

 

Základní péče o psa

Krátká srst dobrmana nevyžaduje žádnou speciální péči. Dobrman je však náchylný na chlad, a proto je důležité držet jej v teple. Není vhodný k celoročnímu pobytu na zahradě.

Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu. Dožívá se v průměru 12-ti let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou.

  

Historie plemene dobrman

Odhaduje se, že dobrman existuje něco málo přes sto let. Historie tohoto plemene se datuje k roku 1870, kdy křížením různých plemen Louis Dobermann, výběrčí daní z Německa, žijících v letech 1834 - 1894, vytvořil novou rasu hlídacího psa, kterou potřeboval k výkonu svého zaměstnání. Použil místní plemena honáckých psů, ale není přesně známé která. A jak výběrčí daní přišel na svou zálibu ve šlechtění psích plemen? Měl zákonné právo odchytávat všechny volně pobíhající psy ve městě Anolda, ve kterém žil a potřeboval dobrého hlídacího psa.

Německými kynology pak bylo plemeno uznáno roku 1900 a dostalo název po svém šlechtiteli. Dobrman je doposud jediný v Německu vyšlechtěný pes. 

Po roce 1900 se dobrman rychle rozšířil i do dalších koutů světa. Během první světové války dobrmani sloužili jako hlídači a strážní psi. Byli využívání k lovu (především škodné zvěře) i pro účely policie. Dnes je rozšířený po celém světě a patří i mezi běžně chovaná plemena v České republice.

 

dobrman_5_igallery_image0000006--640x480--logo--server-haficicz.jpg

 

FCI
Pinčové a knírači

 

Využití
Služební plemena
Velikost
Velká plemena
Původ plemene
Německo
Výška v kohoutku
63 - 72 cm
Hmotnost v dospělosti
32 - 45
Věk
12 let
Délka srsti
krátká                                                
Péče o srst
nepravidelná
Vztah k dětem imagescap0ep7l.jpg
velmi dobrý
Vztah k ost. zvířatum
dobrý
Náročnost na výchovu
náročný
Náročnost na pohyb
náročný
Vhodné prostředí
jakékoliv
Využití psa
společník, hlídací                                                   
Časová náročnost                 
minimálně 4 hodiny                                    

 

 

dobrman_1-001_igallery_image0000008--640x480--logo--server-haficicz.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Border kolie

 

 

Povaha plemene

Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenlivý a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.

 

Popis border kolie

Jedná se o středně velké plemeno, jehož tělesné proporce leží ideálně vprostřed mezi těžkou a lehkou tělesnou stavbou. Tvar těla má obdélníkový formát. Srst border kolie může být krátká, nebo delší, přičemž psi s delší srstí výrazně převažují. Oba typy osrstění ale mají jak, svrchní krycí srst, tak spodní, hustou podsadu. Barevné variety border kolie jsou velice rozličné, přípustné jsou v podstatě všechny barvy, nikdy by však nemělo výrazně převládat bílé osrstění.

Kohoutková výška psů je v ideálním případě nejméně 53 cm, feny jsou nižší, ale jejich minimální výška není striktně stanovena. Tělo má být atleticky stavěné, obdélníkového až čtvercového tvaru. Hřbet se směrem k ocasu mírně svažuje. Nohy jsou šikmo zaúhlené, svalnaté, ale nemají těžké kosti. Ocas border kolie by měl být dlouhý nejméně k hlezennímu kloubu a je nošen zásadně směrem dolů. Hlava je proporčně úměrná tělu, s širokou lebkou a výrazně se zužujícím čenichem. Oči border kolie jsou oválné, dalece posazené a tmavé, výjimečně modré. Uši jsou střední velikosti vztyčené, nebo polovztyčené. Celkový dojem je harmonický díky vyváženým proporcím.

 

Základní péče o psa

Péče o srst border kolie není nijak zvlášť náročná, jednotýdenní kartáčování plně postačí. Protože však byl tento pes vyšlechtěn pro náročné ovčácké povinnosti, kterým se dnes již vždy nevěnuje, potřebuje nejen dostatek pohybu, ale také skutečného zaměstnání. Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí i podřídí - patří k nejchytřejším psům vůbec.

Tento pes je živý, pozorný, obratný a vytrvalý a tudíž ke svému zdravému vývoji a spokojenému životu potřebuje každodenní pracovní náplň. Border kolie je prací v dobrém slova smyslu doslova posedlá. Pokud ji ale nemůžete svěřit její původní „zaměstnání" - tedy nahánění dobytka, je naprosto nezbytné postarat se o jinou náplň dne. Potřebuje pána, který se jí bude intenzivně věnovat např. při výcviku a učení agility, fresbee, flyballu apod. Border kolie se bez možnosti uplatnění stává nejprve smutným, později nervózním až agresivním psem, což mu však nelze klást za vinu. Z těchto důvodů by se majitelem border kolie měl stát pouze ten, kdo je ochoten věnovat práci a zábavě s border kolií maximum času. Toto plemeno rovněž není vhodné pro nerozhodné a nejisté jedince.

 

Historie plemene border kolie

První počátky tohoto plemene se datují zhruba do doby před 150 lety, kdy došlo na britsko - skotském pomezí (border - hranice) ke zcela úmyslnému křížení nejrůznějších typů ovčáků s cílem získat psa skvělých ovčáckých vlastností. I když se tato idea vrchovatě naplnila, plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce 1976.

imagescaigoinw.jpg

 

 

FCI
Ovčáci a honáčtí psi

 

Využití
Pastýřská plemena
Velikost
Střední plemena
Původ plemene
Anglie
Výška v kohoutku
53 - 55 cm
Hmotnost v dospělosti
13,5 - 22,5
Věk
13 let
Délka srsti
střední
Péče o srst
pravidelná
Vztah k dětem
dobrý
Vztah k ost. zvířatum
dobrý
Náročnost na výchovu
nenáročný
Náročnost na pohyb
velmi náročný
Vhodné prostředí
předměstí, venkov
Využití psa
společník, pastevecký
Časová náročnost
půl dne

imagescahi1iiw.jpg

 

 

 

 

 

 

 

imagesca9itb9v.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Jorkšírský teriér

(Yorkshire Terrier, jorkšír, jorkšírák)

 

Povaha plemene

Jorkšírský teriér je velmi oddán svému pánu, k cizím lidem je většinou nedůvěřivý. Je velmi živý a temperamentní, zvědavý, bystrý, ostražitý, samostatný a tvrdohlavý. Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný pes. Rád se učí a hraje si, je velmi inteligentní a přizpůsobivý. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Někteří jedinci však mohou být bázliví, to svědčí o nedůsledné výchově, kterou i takto malý pes potřebuje. Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.

Jorkšír je ideálním společníkem, delší čas bez vás ho dělá nešťastným.

 

Popis jorkšírského teriéra

Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg.

Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Oči jsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledící vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný.

Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty a u pánevních končetin nad hlezna.

 

 

 

Výběr

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka - její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná. (Fontanela - mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.

Pes i fena s průkazem původu (PP) se musí zúčastnit bonitace, v opačném případě budou jejich štěňata bez PP. Bonitace se smí zúčastnit jen psi a feny, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. (Bonitace je podrobný popis zvířete z hlediska jeho exteriéru a povahy, psa posuzuje rozhodčí - specialista pro plemeno. Bonitaci lze absolvovat pouze 1x za život psa, rozhodnutí o chovnosti je konečné.)

Historie plemene jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat.

Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů - Huddersfield Ben, který žil v letech 1865-1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.

 

Teriéři

 

Využití
Dekorativní psi
Velikost
Malá plemena
Původ plemene
Anglie
Výška v kohoutku
23 cm
Hmotnost v dospělosti
3,2 kg
Věk
14 let
Délka srsti
dlouhá
Péče o srst
pravidelná
Vztah k dětem
velmi dobrý
Vztah k ost. zvířatum
velmi dobrý
Náročnost na výchovu
nenáročný
Náročnost na pohyb
nenáročný
Vhodné prostředí
jakékoliv
Využití psa
společník, pro seniory
Časová náročnost
minimálně 4 hodiny

imagescaktt1hu.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

imagescagxzior.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 48459
Měsíc: 449
Den: 16